Z naší vztahové dílny
- komunikace
- citové pouto
- zátěž vztahu
- péče o vztah
-
Sebereflexe
- Slovo terapeutky
“Myslela jsem si, že vztah je jako kaktus, který nepotřebuje péči. Ale ona je orchidej, která se musí často zalévat, hnojit a žádá si jemnou péči.”
Není třeba komentáře.
“Choval jsem se jako debil! Došlo mi, až když jsem manželku
tady v terapii poslouchal. Dřív to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, myslel
jsem jen na sebe, ale tebe jsem nechal opuštěnou v cizím prostředí s cizími
lidmi”
“Tím že jí teď vnímám, začala být mnohem veselejší a já si užívám tu
pohodu doma.”
Tolikrát přichází pár do terapie se zjevnou či skrytou zakázkou - “spravte toho druhého”, abych já měl klid. Umění žít vztahy ale tkví v tom, začít poctivě u sebe věci měnit a tím si většinou otevřeme cestu ke změně u druhého.
“Poprvé cítím od partnerky její uznání.”
Pilířem vztahu je úcta a uznání druhého. Ostatně to je snad nejsilnější věc, kterou v partnerství hledáme - být vnímáný, respektováný, doceněný a milovaný.
“Aha, opravdu není se mnou jednoduché žít! Tak si teď dávám pozor, abych nebyla ´vadína´.”
Umět se podívat se na sebe očima druhého, přiznat si, že i já něco “vořu”, je velmi statečné a jednou z nejdůležitějších dovedností pro spokojený vztah.
“Vztah jsem brala jako samozřejmost, o ten není potřeba se snažit či pečovat. Mít péči přece mohu o partnera, děti, domácnost, ale o vztah? Vždyť si na něj nemůžu ani sáhnout.”
Vztah není jen součet 1+1. Z těchto jednotek vzniká organismus se svým jedinečným tvarem, rovnováhou, dynamikou, vůněmi i potřebami. A tohoto “domácího mazlíka” je potřeba pravidelně krmit a opečovávat.
“Začali jsme na sebe zase znovu zvědaví.”
Ať je vztah sužovaný sebeobtížnějšími problémy, když je jeden s druhým rád a baví je to spolu, mají pořád velkou šanci smyk vybrat. Mají tu nejmocnější motivaci o změnu se snažit: “Chci s tebou být, stojíš mi za tu námahu”.
Ona: “Naučila jsem se jasně a sebevědomě vymezit.”
On: “A
já tohle vymezení vítám, je pro mne srozumitelné a můžu se podle toho zařídit.”
Někdy se druhého bojíme zbytečně. Stačí, když posílíme sebevědomí. Když si připustíme, že to co chci či nechci je ok a s vnitřním klidem o to partnera požádáme a nenecháme se zahnat do kouta. Pro výraznějšího partnera je totiž rozpínání svého vlivu přirozené. Podobně, jako se rozlévá voda z břehů, co nenarazí na břeh. A když břehy zpevníme, voda se přirozeně usměrní.
“Poctivě se doptáváme na pocity druhého a zároveň mu je pak nevyčítáme.”
Výčitka je mocná zbraň sama o sobě, protože vyvolává v druhém pocity viny. Mnohem užitečnější je, když se snažíme víc rozumět důvodům druhého, proč dělá to či ono. Zjišťovat, jak to druhý má, co potřebuje a jak jeho přání sladit s mými.
“Nově zažíváme náš vztah i jako prostor pro svůj osobní růst.”
Nejednou se partnerskému vztahu stane, že osobnostní změnu jednoho ten druhý neocení. Tím je narušená jejich nevyřčená dohoda a rovnováha a vztah trpí či zaniká. Fascinují mě zejm. mladí partneři, kteří mají kontakt se svým vnitřním světem a poctivě reflektují, co do vztahu sami přinášejí a co by bylo dobré dělat jinak. A to vždy přináší nejšťavnatější ovoce
“Oba jsme z něčeho ubrali nebo naopak přidali v oblastech, o které nás partner žádal.”
Tento posun mluví o tom, že se partneři vzájemně slyšeli, co druhý chce a potřebuje a vyšli mu vstříc. Dost možná i na úkor svého pohodlí. Tím druhému ukazují respekt a vůli pro něj něco udělat. ….”Aha, a teď je řada na mně udělat něco pro partnera”… :-)
“Docvaklo nám, o co druhému jde. Dali jsme si vzájemně prostor vysvětlit, co konkrétně druhému vadí a co potřebuje. Rozptýlili jsme tím i nedorozumění. Např. jsem pochopila, že on na mě nežárlí proto, že bych se mohla “spustit”, ale že s kamarády jedu na jiné vlně, než zažívá on se mnou.”
Mnohé konflikty vznikají z toho, že si dopředu uděláme svou jasnou představu o tom, jak to druhý má. A jsme mistři v malování těch nejčernějších scénářů. Vyplatí se dát si tu práci zjistit, jestli ten druhý to tak opravdu má, “co je doopravdy za tím”. Může nám to dodat uklidnění nebo alespoň pomoci najít přiléhavý “klíč” k opravě této “závady”.
“Zeptám se partnera, co se děje, třeba když se mnou přestane mluvit. Souvisí to se mnou? Pokud ano, chce o tom druhý mluvit? A pokud potřebuje ´odklad´, tak dojednáme, kdy se k tomu oba vrátíme.”
Předcházet výbuchu tlakového hrnce se dost vyplácí. Když pátráme po tom, co vězí za podmračenou náladou druhého a jdem naproti hovoru o tom, co se nám to ve vztahu děje, upouštíme tak páru druhého, vlastní i tu vztahovou. Je to skvělá prevence toho, že hrnec exploduje a nezasviní všechno kolem.
“Děláme si na sebe čas, a to plánovaně a cíleně a přesto
svobodně. Jeden třeba dá na lednici lepík - “Potřebuju tě” a druhý, až přijde
pro něj ta správná chvíle, dá lepík s konkrétním časem.”
“Nebo si společně v
tom domácím zmatku uděláme pauzu na kafe.”
Hledat si cestu k sobě může mít mnoho podob. Vědomě ji vyšlapávat, plít a vysypávat pískem vede ke zdravému vztahu.
“Víc než dřív si všímám a mám radost z toho, v čem je moje partnerka skvělá a jak hezkou rodinu vytváříme.”
Kolik energie a času u kafe s kamarády strávíme přemítáním nad
tím, čím vším nás ten druhý štve a odpuzuje?
Věnujme stejnou pozornost a péči
tomu, co dobrého nám vztah přináší a jak vyjímečný ten druhý pro nás je!
“Začali jsme si dopředu vyjednávat pravidla společného víkendu. Co očekáváme a co oba potřebujeme. Třeba když jedeme s partou - jak moc chceme být s nimi a nakolik pro sebe a jak to zařídit.”
Tím, že si předem dojednáme, kdo co očekává a chce na plánované akci, výrazně předejdeme konfliktům a rozčarování v jejím průběhu. O to víc si akci užijeme a tím víc nás bude napříště bavit vymyslet další.
“Pracujeme na větší samostatnosti našich dětí, abychom na sebe měli více času.”
Vztah má své zátěžové zkoušky a objektivně náročná období. Péče o malé děti je na prvním místě. Cíleným hledáním úlevy, odlehčením od této zátěže, vztah pookřívá a může dýchat.
“Po naší dlouhé hluboké krizi jsem si jednou večer sedli a partnerka navrhla, ať uděláme tlustou čáru. Ať se díváme dopředu, ať si pořád nevyčítáme (zejm. já jí), co jsme si kdy udělali, protože jí to pak paralyzuje něco zlepšovat. Mně to najednou sedlo, uznal jsem to a vnímal i její snahu vztah zachránit. A tak jsme začali jsme nanovo a zatím to skvěle funguje :-)”
Není třeba komentáře.
Pokud někde používám mužský rod, jde tzv. o generické maskulinum, tedy vyjadřující neutrálně obojí pohlaví, a to z prostého záměru nepřetížit text opakovaným výčtem tvarů v mužském i ženském rodu.