We are really sorry, but the content of this website is in preparation. For now, the content of this page is available only in Czech.
Z naší vztahové dílny
"Myslela jsem si, že vztah je jako kaktus, který nepotřebuje péči. Ale ona je orchidej, která potřebuje často zalévat, hnojit a jemnou péči.”
Není třeba komentáře.
“Choval jsem se jako debil! Došlo mi, až když jsem manželku
tady v terapii poslouchal. Dřív to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, myslel
jsem jen na sebe, ale tebe jsem nechal opuštěnou v cizím prostředí s cizími
lidmi”
“Tím že jí teď vnímám, začala být mnohem veselejší a já si užívám tu
pohodu doma.”
Tolikrát přichází pár do terapie se zjevnou či skrytou zakázkou - “spravte toho druhého”, abych já měl klid. Umění žít vztahy ale tkví v tom, začít poctivě u sebe věci měnit a tím si většinou otevřeme cestu ke změně u druhého.
“Poprvé cítím od partnerky její uznání.”
Pilířem vztahu je úcta a uznání druhého. Ostatně to je snad nejsilnější věc, kterou v partnerství hledáme - být vnímáný, respektováný, doceněný a milovaný.
“Aha, opravdu není se mnou jednoduché žít! Tak si teď dávám pozor, abych nebyla ´vadína´.”
Umět se podívat se na sebe očima druhého, přiznat si, že i já něco “vořu”, je velmi statečné a jednou z nejdůležitějších dovedností pro spokojený vztah.
“Vztah jsem brala jako samozřejmost, o ten není potřeba se snažit či pečovat. Mít péči přece mohu o partnera, děti, domácnost, ale o vztah? Vždyť si na něj nemůžu ani sáhnout.”
Vztah není jen součet 1+1. Z těchto jednotek vzniká organismus se svým jedinečným tvarem, rovnováhou, dynamikou, vůněmi i potřebami. A tohoto “domácího mazlíka” je potřeba pravidelně krmit a opečovávat.
“Začali jsme na sebe zase znovu zvědaví.”
Ať je vztah sužovaný sebeobtížnějšími problémy, když je jeden s druhým rád a baví je to spolu, mají pořád velkou šanci smyk vybrat. Mají tu nejmocnější motivaci o změnu se snažit: “Chci s tebou být, stojíš mi za tu námahu”.
Ona: “Naučila jsem se jasně a sebevědomě vymezit.”
On: “A
já tohle vymezení vítám, je pro mne srozumitelné a můžu se podle toho zařídit.”
Někdy se druhého bojíme zbytečně. Stačí, když posílíme sebevědomí. Když si připustíme, že to co chci či nechci je ok a s vnitřním klidem o to partnera požádáme a nenecháme se zahnat do kouta. Pro výraznějšího partnera je totiž rozpínání svého vlivu přirozené. Podobně, jako se rozlévá voda z břehů, co nenarazí na břeh. A když břehy zpevníme, voda se přirozeně usměrní.
“Poctivě se doptáváme na pocity druhého a zároveň mu je pak nevyčítáme.”
Výčitka je mocná zbraň sama o sobě, protože vyvolává v druhém pocity viny. Mnohem užitečnější je, když se snažíme víc rozumět důvodům druhého, proč dělá to či ono. Zjišťovat, jak to druhý má, co potřebuje a jak jeho přání sladit s mými.
“Nově zažíváme náš vztah i jako prostor pro svůj osobní růst.”
Nejednou se partnerskému vztahu stane, že osobnostní změnu jednoho ten druhý neocení. Tím je narušená jejich nevyřčená dohoda a rovnováha a vztah trpí či zaniká. Fascinují mě zejm. mladí partneři, kteří mají kontakt se svým vnitřním světem a poctivě reflektují, co do vztahu sami přinášejí a co by bylo dobré dělat jinak. A to vždy přináší nejšťavnatější ovoce
“Oba jsme z něčeho ubrali nebo naopak přidali v oblastech, o které nás partner žádal.”
Tento posun mluví o tom, že se partneři vzájemně slyšeli, co druhý chce a potřebuje a vyšli mu vstříc. Dost možná i na úkor svého pohodlí. Tím druhému ukazují respekt a vůli pro něj něco udělat. ….”Aha, a teď je řada na mně udělat něco pro partnera”… :-)
“Docvaklo nám, o co druhému jde. Dali jsme si vzájemně prostor vysvětlit, co druhému vadí a co potřebuje. Rozptýlili jsme tím i nedorozumění. Např. jsem pochopila, že on na mě nežárlí proto, že bych se mohla “spustit”, ale že s kamarády jedu na jiné vlně, než zažívá on se mnou.”
Mnohé konflikty vznikají z toho, že si dopředu uděláme svou jasnou představu o tom, jak to druhý má. A jsme mistři v malování těch nejčernějších scénářů. Vyplatí se dát si tu práci zjistit, jestli ten druhý to tak opravdu má, “co je doopravdy za tím”. Může nám to dodat uklidnění nebo alespoň pomoci najít přiléhavý “klíč” k opravě této “závady”.
“Zeptám se partnera, co se děje, třeba když se mnou přestane mluvit. Souvisí to se mnou? Pokud ano, chce o tom druhý mluvit? A pokud potřebuje ´odklad´, tak dojednáme, kdy se k tomu oba vrátíme.”
Předcházet výbuchu tlakového hrnce se dost vyplácí. Když pátráme po tom, co vězí za podmračenou náladou druhého a jdem naproti hovoru o tom, co se nám to ve vztahu děje, upouštíme tak páru druhého, vlastní i tu vztahovou. Je to skvělá prevence toho, že hrnec exploduje a nezasviní všechno kolem.
“Víc než dřív si všímám a mám radost z toho, v čem je moje partnerka skvělá a jak hezkou rodinu vytváříme.”
Kolik energie a času u kafe s kamarády strávíme přemítáním nad
tím, čím vším nás ten druhý štve a odpuzuje?
Věnujme stejnou pozornost a péči
tomu, co dobrého nám vztah přináší a jak vyjímečný ten druhý pro nás je!
“Začali jsme si dopředu vyjednávat pravidla společného víkendu. Co očekáváme a co oba potřebujeme. Třeba když jedeme s partou - jak moc chceme být s nimi a nakolik pro sebe a jak to zařídit.”
Tím, že si předem dojednáme, kdo co očekává a chce na plánované akci, výrazně předejdeme konfliktům a rozčarování v jejím průběhu. O to víc si akci užijeme a tím víc nás bude napříště bavit vymyslet další.
“Pracujeme na větší samostatnosti našich dětí, abychom na sebe měli více času.”
Vztah má své zátěžové zkoušky a objektivně náročná období. Péče o malé děti je na prvním místě. Cíleným hledáním úlevy, odlehčením od této zátěže, vztah pookřívá a může dýchat.
“Po naší dlouhé hluboké krizi jsem si jednou večer sedli a partnerka navrhla, ať uděláme tlustou čáru. Ať se díváme dopředu, ať si pořád nevyčítáme (zejm. já jí), co jsme si kdy udělali, protože jí to pak paralyzuje něco zlepšovat. Mně to najednou sedlo, uznal jsem to a vnímal i její snahu vztah zachránit. A tak jsme začali jsme nanovo a zatím to skvěle funguje :-)”
Není třeba komentáře.
Ona: “Už se méně trápím tím, jaké "šuplíky" jsou v našem vztahu prázdné a víc si všímám, jaké jiné jsou plné.” On: “Jj, oceňuju, že snižuješ svoje očekávání, jaký mám být a všímáš si víc toho, co ti nabízím. Přijde mi pak, že mě opravdu vidíš a vážíš si, co do vztahu dávám. Mně to pak pomáhá mít to tak vůči tobě.”
Jako banánová šlupka na čelním skle funguje téma, které nás na partnerovi vytáčí. Strhává naši pozornost a nevnímáme tak dění na silnici natož krásu krajiny kolem.
“Když jsem byl vůči tobě bloklý, pomohlo mi, že jsi najednou uznala, že nějaké věci jsi udělala blbě i ty. Už jsi neházela všechnu vinu jen na mě a já viděl naději a smysl za náš vztah bojovat.”
Je velmi snadné hodit vinu za problémy našeho vztahu na druhého. Cesta zpátky k sobě vede přes ukončení honu na viníka a převzetí odpovědnosti za svůj díl a začít být zvědavý na to, co mohu pro druhého udělat jinak pro spokojenost druhého. Tím i on/ona bude vstřícnější pečovat o mou spokojenost.
“Musíme si najít svou vlastní normu pro vztah. Po dvaceti letech
jsme se každý posunuli v rozvoji jinam, přesto nám vztah stojí za to, jen najít jeho
schůdnou podobu.”
“Potřebujeme přestat čekat na velkou změnu u druhého, ale spíš vytvořit fajn
soužití z toho, co si můžeme dát a akceptovat to, co má druhý jinak.”
Nemáme matrici na vztah. Každý je originál a někdy je vhodné hledat
nový vlastní tvar. Někdy partneři i přes velkou snahu dojdou k tomu, že si nedokáží plně
dát to, co potřebují, přesto něco společného je pro ně cenné. Pak je dobré si najít nové
realistické hranice a podobu vztahu, vzdát se v některých ohledech svá očekávání. Tím si
vědomě stavíme možná ne zcela naplněný, ale stále smyslupný vztah.
Ostatně, snížit
svá vlastní očekávání je často vztahotvorné pro každý pár.
“Zjistili jsme, že se vlastně shodneme, přestože dřív jsme se
pohádali a odešli nepochopení. Když se teď dostáváme do varu, dáme si stopku. S
chladnou hlavou si pak řekneme, jak kdo to má a zjistíme, že podobně.
“Partner začal víc mluvit a já už nemusím reagovat na své domněnky.”
“Partnerka zas netlačí hned věc vyřešit. A to jsme ještě nedávno na hezký vztah
už rezignovali.”
Skvělá dynamika spirály, která nabrala z destruktivního směru pozitivní. Spirály, jejíž každý oblouk roztáčí dále daný směr. Tito manželé dnes rýsují spirálu - čím více Ona dává prostoru, tím více On zůstává v kontaktu a říká, co se v něm děje a jak to myslí. A tím víc je ona spokojená a dává mu prostor. Čím více Ona dříve tlačila, tím více se On naštvával a uzavíral a tím více se Ona cítila nepochopená. Tím více pak tlačila a tím více se On uzavíral….
“Teď tolik oceňuju, že manžel tlačil na osamostatnění dětí. Máme čas na nás i na sebe sama.” “A manželka mi už nevyčítá, že to dělám, cítím se konečně doceněný”
Ne vždy, ale často je to táta, který pomáhá dětem vytrhnout je z pečující náruče mámy a posílá je dál do světa. Pokud se to děje v pravý čas a vhodnou mírou, je to to nejlepší, co pro děti, ale i pro vztah může rodič udělat. V tomto období jsou také partneři většinou vyčerpaní povinnostmi v roli rodičů. Nejvyšší čas vyčistit nastřádaná nedorozumění a frustraci, protože za chvíli si zbydou jen pro sebe.
“Není dobré si tvořit domněnky o tom, jak to druhý myslí, co říká. Pak automaticky reaguju už dopředu naštvaně, což naštve jeho a nevymotáme se z toho”
Není třeba komentáře.
“Teď pláču a tady v terapii dostávám poprvé prostor vysvětlit, co můj pláč znamená a že tě tím namanipuluju, ale jen ulevuju děsnýmu napětí. A že ty s tím nemusíš dělat nic, jen nechat projít”
Při pohledu na pláč partnera se zejm. mužům spustí uvnitř siréna -
“Pomoc - musím zachraňovat, ona nesmí trpět.” nebo “Jsem vinen, i když nevím za co.”
“Ona se mi chce se mi dostat na kobylku.” “Je to nechutné, takové divadlo, taková
slabost.”...
A přitom tím plačící často jen říká: “teď to hodně bolí a chce to ven a
od tebe potřebuju, abys zůstal v klidu, nachal mě to pustit, ale taky, abys to bral
vážně”
“Před 20 lety jsme oba dva tolik stáli o otevřenost ve vztahu a vnitřní propojení. Ale neustálým drobným zraňováním jsme se zabarikádovali do svého ukřivdění”
Jako plaché zvíře je naše důvěra a otevřenost vůči lidem. Tím víc vůči našim nejbližším, tedy partnerskému vztahu. Když se druhý ztrefí do našeho citlivého místa, chráníme se a pokoušíme se o změnu. Většinou ale navenek způsobem, který zraní našeho partnera a negativní spirála se roztáčí. Čím déle jí dovolíme točit se, tím více získává na odstředivé síle, rychlosti a intenzitě až k totálnímu vyčerpání obou pasažérů.
"Děláme si na sebe čas, a to plánovaně. Třeba si tom domácím zmatku dáme pauzu s kafem."
Hledat si cestu k sobě může mít mnoho podob. Vědomě ji vyšlapávat, plít a vysypávat pískem vede ke zdravému vztahu.
Pokud někde používám mužský rod, jde tzv. o generické maskulinum, tedy vyjadřující neutrálně obojí pohlaví, a to z prostého záměru nepřetížit text opakovaným výčtem tvarů v mužském i ženském rodu.